Dětský tábor: Všechnovím, Semtele a Semkoza aneb Jak se žije v Hocourkově

Dětský tábor: Všechnovím, Semtele a Semkoza aneb Jak se žije v Hocourkově

V sobotu 28. 7. jsme se plni radosti z letního počasí setkali na známém místě v Hodoníně, který se pro nás na týden změnil v město Hocourkov. Tábor jsme si letos užili v zatím nejpočetnější skupině a nejlepší náladě. Pro všechny účastníky byl připraven krásný různorodý program..

Hned v sobotu odpoledne jsme se mohli vydovádět s partou canisterapeutických psů, které už moc dobře známe. DSC 0093Po vydatné večeři nás konečně přivítali vážení občané města Hocourkov, mezi kterými nechyběl starosta Všechnovím a radní Semtele a Semkoza – starostova pravá a levá ruka, vrchní poštmistr Užtotamje a obecní strážník Podržmito. Nadšení z nás nebyli. Žádné vousy, žádná břicha. Znamení, která v Hocourkově ukazují největší váženost. Abychom věděli, jak to v Hocourkově chodí, byli jsme obeznámeni s jeho řádem a raritami, jako hodinami, kalendářem, obecní krávou určující počasí a hlavním platidlem v podobě peťáků. Potom se s námi rozloučili s tím, že asi nepocházíme z příliš vzdělaného kraje a že se v noci poradí o tom, co s námi bude dále.

Ráno nám bylo sděleno, že si nás tam tedy nechají,DSC 0382 ale lehké to mít nebudeme. Aby z nás bylo konečně něco pořádného, byli jsme rozděleni do rodin a rázem se z nás stali Stojaspalovi, Vozihnojovi, Skočdopolovi a Nejezchlebovi. Vyrobili jsme si krásné domečky se jménem naší rodiny, které fungovaly také jako bodovací archy za zásluhy, a jmenovky na dveře, aby nám mohla být doručována pošta. Pohodové tvoření nám narušil vystrašený starosta Všechnovím s pláčem, že na něho spadla radnice! Byl z toho pořádný poprask, protože se kvůli tomu starosta ani jeho radní neměli kde radit. Děti je v tom nenechaly. Rozhodly se, že pomůžou a začaly shánět materiál na stavbu radnice nové – klády, hnůj, vodu a písek, které si musely nechat náležitě orazítkovat. Za odměnu získaly pozvánku na slavnostní otevření nové radnice, která zněla: „Nová hocourkovská radnice bude otevřena již dnes ve večerních hodinách. Kdyby však ve večerních hodinách pršelo, překládá se otevření na zítřek dopoledne. Kdyby však pršelo zítra dopoledne, bude se radnice otvírat raději již dnes ve večerních hodinách.“ Odpoledne Hocourkov přepadl zloduch, který nám chtěl vše překazit, ale my jsme si s ním poradili. Pomohl nám v tom náš udatný rytíř, který nad zloduchem v souboji zvítězil, a my jsme si mohli alespoň na chvíli oddechnout. Teď už rodinám nezbývalo nic jiného než se vystrojit jako správní občané Hocourkova a jít pozvat na slavnostní otevření radnice i knížepána. Otevření radnice proběhlo po večeři za zpěvu táborové písně. Slavnostního přestíhnutí pásky dveří nové radnice se ujali starosta a knížepán. Po vstupu do radnice však radní přišli na to, že je tam černočerná tma a že musí zjistit, čím to je.

Následující den nám řekli, že si tím lámali hlavu celou noc a přišli na to, že nejlepší bude do radnice nanosit th04světlo v pytlích, což sice rodiny hravě zvládly, ale se tmou to ani nehnulo. Odpoledne k nám jako na zavolanou přišel strážník Podržmito s hrůzou, že mu utekl jediný zloděj, který kdy byl v Hocourkově chycen. Prorazil prý zeď věznice, a protože se tak do místnosti dostalo konečně světlo, poradil nám, abychom to zkusili taky. Vydali jsme se tedy k radnici a udělali do ní přesně takovou díru a žasli nad tím, že to funguje. Odpoledne k nám zase přiběhl hlavní hasič Spláchnuto s výstražnou zprávou, že ve studni není ani kapka vody a vyzval nás k tomu, abychom mu vodu do studny pomohli nanosit. Jak to v Hocourkově bývá, nebylo to jenom tak. Nošení vody do studny proběhlo formou velkého okruhu, kdy jsme museli postupně naplňovat menší nádrže a nakonec vodu pomocí injekčních stříkaček přestříkat do studny. Za naší velkou pomoc a ochotu nás Spláchnuto pozval na večerní hasičský bál, který jsme si jako správní občané Hocourkova skvěle užili a měli radost z tomboly.

V úterý dopoledne přišel starosta Všechnovím se zprávou,DSC 0494 že se jejich hospodářství vede velmi dobře, ale jediným problémem je sůl, která se musí stále dovážet. Došel proto k rozhodnutí, že si začnou pěstovat sůl vlastní, která bude nejslanější široko daleko, a ostatní ji budou rádi vykupovat. Rodinám byl opět zadán úkol, v rámci kterého museli vymyslet básničku s určenými slovy, za kterou získali dekret radního Semkozy. Dále musely rodiny získat další potřebné věci k sázení soli. Vodu u hasiče Spláchnuto, hrábě u občana Nahrabáno a semínka soli u občana Osoljimto. Poté, co jsme splnili všechny úkoly, jsme šli společně sadit na hřiště a měli radost z dobře provedené práce. Jenomže, co čert nechtěl, odpoledne přiběhl Podržmito s hroznou zprávou, že naši právě zasazenou sůl ohrožují nebezpečné vrány.
Všechny jsme hravě zneškodnili, přestože naši akci chtěli překazit ochránci práv.
DSC 0722
Večer jsme si za odměnu všichni užili táborák. Nechybělo opékání špekáčků a zpívání našich oblíbených písniček.
Ve středu jsme začali s výrobou lampionů na páteční Hocourkovské posvícení. Rozhodli jsme se taky, že si raději vyrobíme strašáka na pole, aby už naši sůl nikdo neohrožoval. Radní nám také sdělili, že se v Hocourkově bude pravděpodobně budovat nová železniční síť, a požádali nás, ať využijeme všechny jejich peťáky a navrhneme podobu železnice, která bude vést tam a zase tam. To se nám krásně povedlo a asistenti si stihli zasoutěžit i o to, kdo bude nejlepším strojvedoucím. Odpoledne nám starosta a radní nařídili odpočinek a pozvali nás všechny do motorestu na pohár a kofolu. Kromě toho jsme si užili taky koupání a procházku, a aby toho lenošení nebylo tak moc, měli jsme za úkol pochytat zvířata, která ráno utekla ze svých ohrádek. Večer jsme zvířátka dali podle rodin dohromady a v rámci hesla risk je zisk si zahráli vědomostní hru Riskuj, kde jsme si mohli své peťáky zdvojnásobit.

Ve čtvrtek byl již v brzkých ranních hodinách všem doručen dopis, DSC 0765ve kterém stála pozvánka na Hocourkovský pětiboj. Pokud byly děti dostatečně odvážné, mohly se ráno přihlásit u radních a získat soutěžní průkazku. Celé dopoledne jsme na pětiboj sbírali síly a užili si skupinové bubnování pod vedením úžasného Radka Štětkáře a jeho úžasného kolegy Lukáše. Z bubnování jsme si všichni odnesli skvělý zážitek a nabiti novou energií jsme se mohli odpoledne vrhnout na očekávaný pětiboj a porovnat své síly v disciplínách Ušomistr, Hmatoborec, Kukšikulák, Hamčuchkabrňák a Hnojšampión. Za naše výkony jsme všichni dostali zlaté medaile a diplom, a ti nejlepší dokonce obdrželi titul s názvem vítězné disciplíny.

V pátek dopoledne byl nejvyšší čas na výrobu táborových triček a DSC 1124dokončení práce na lampionech. Odpoledne dostaly rodiny možnost opět si vydělat nějaké peťáky ve hře Riskuj a poté dostaly za úkol secvičit scénku ze života občanů Hocourkova s ústředním tématem slavných událostí města Hocourkov. Večer nás čekal tradiční Hocourskovský jarmark, na kterém měly rodiny konečně možnost utratit své peťáky. Všichni měli možnost vybrat si z krásných hraček, občerstvit se a zhlédnout divadelní představení. Nakonec nám všem starosta Všechnovím a radní Semtele a Semkoza předali Pamětní listinu pro řádného města Hocourkova, odznáček s motivem obce a po děkování jsme se vrhli na poslední opékání a užili si krásný večer s kytarou.

Jak to tak bývá, sobota proběhla ve znamení balení, úklidu a loučení, th02do kterého se letos zase nikomu nechtělo. Týden jako vždycky bleskově utekl a teď už můžeme jenom vzpomínat. Máme na co! Jako nikdy předtím jsme si užili mnoho koupání v jezírku, dovádění, houpání na houpačkách, tancování, zpívání, opékání, soutěžení. Během celého pobytu jsme měli možnost získat speciální ocenění za své zásluhy. Tak mezi námi chodily děti s označením Uznalec Všechnosněd, Vodomil, Herecjsem, Zpěvuměl apod. 

Děkujeme starostovi Všechnovím, radním Semtele a Semkoze, poštmistru Užtotamje, strážníkovi Podržmito i hasiči Spláchnuto za to, že nás mezi sebe přijali. A děkujeme také za to, že se Vozihnojovi, Nejezchlebovi, Skočdopolovi a Stojaspalovi přizpůsobili životu v Hocourkově a všichni společně jsme byli ta nejlepší parta na světě.

 

Autor: Markéta Borutová

Foto: Markéta Zapletalová

 

DSC 0144DSC 0162DSC 0527DSC 0823th01DSC 0438th03pisen