07 Srp Temno 2013
Šifry jsou jak sedmikrásky nad Brnem. Takové motto měl již 9. ročník celonoční hry pro vozíčkáře Temno. Parafráze na známou píseň je zřejmá a navíc účelná. Hned na začátku se nám totiž naskytla možnost podívat se na Brno z výšky. První šifru jsme dostali na střeše Vaňkovky. Ta všech třináct týmů zavedla z výšek rovnou do podzemí.
Hned na začátku se nám totiž naskytla možnost podívat se na Brno z výšky. První šifru jsme dostali na střeše Vaňkovky. Ta všech třináct týmů zavedla z výšek rovnou do podzemí. Konkrétně do Mincmisterského sklepa. Dramaturgie závodu tak byla hned ze startu velmi povedená. Celé kouzlo akce vlastně tkví v tom, že nikdy nevíte, na jaká místa se podíváte. A nutno říct, že si organizátoři, dali na výběru stanovišť opravdu záležet.
Dalším kamínkem na mozaice nočního putování byl Petrov. Monumentální katedrála svatého Petra a Pavla nás pozvala k prozkoumání křížové cesty. Navštívit večerem prostoupenou památku a na chvíli se zastavit pod jejími lomenými oblouky, patřilo aspoň pro mě k nejsilnějším zážitkům. O možnost nechat se pohltit poetikou prostoru a poznávat známá místa zahalená tmou, jde především.
Závod, v pravém slova smyslu, je to až v druhé řadě. Pokud totiž opravdu s někým soutěžíte, pak jste to vy sami. Překonáváte klížící se víčka i lenost přemýšlet nad šiframi. S počtem hodin strávených v ulicích se přímo úměrně snižuje rychlost vašeho úsudku a kvalita nápadů na řešení té dané šifry se rovná takřka nule. Pro takové případy byl ale u každého stanoviště někdo z Temno týmu, který více či méně ochotně poskytl nějakou nápovědu. Pokud však ani taková pomoc nezaseje v hlavách soutěžících semínko poznání, je tu ještě jedna varianta- alternativní úkol. Jak už název napovídá, jedná se o činnost, která musí nahradit to, že nejste schopni šifru vyluštit. Zpravidla jde o úkoly, kde musíte překonat sami sebe. Ano, alternativní úkoly chtějí trochu sebezapření. Neznám totiž nikoho, kdo by s radostí o půl čtvrté ráno šahal do neidentifikovatelné směsi z kečupu hořčice a bůhvi čeho ještě jen proto, aby se dozvěděl, kam dál. To, že se na alternativní úkoly nestojí fronty, je zapříčiněno také tím, že soutěžící na řešení chtějí přijít sami. Chtějí si celé Temno odpracovat, je to trochu otázka cti. Pak se také klidně může stát, že se na nějakém stanovišti zdržíte třeba hodinu. Ale s tím jste do toho šli. Vždyť organizátoři už v přihlášce proklamovali, že se jedná o akci od soumraku do úsvitu. Nevíte kolik je stanovišť, zda jste v půlce nebo ještě zdaleka ne, nevíte, kde budete za hodinu. Jediné čím si jistí být můžete je, že dřív než před šestou ranní se do postele nedostanete. Právě tato nejistota dělá Temno Temnem.
Letošní Temno bylo výjimečné, zejména rozmanitostí jednotlivých šifer. Nelámali jsme si hlavu jen nad chaoticky vypadající kupou písmen. Ochutnávali jsme nápoj, jehož správně odhalené ingredience byly zároveň vyřešením šifry. Pro jedno zadání si dokonce týmy museli vyšplhat na strom. Temno také otevírá nové obzory. Díky hodině strávené u židovské hvězdy na Moravském náměstí, jsem si pak přečetla něco o Pavlu Haasovi. Tento nadějný žák Leoše Janáčka, nestihl složit více skladeb, neboť zemřel v Osvětimi. Na památku jeho a mnohých dalších je na Moraváku tato instalace umístěna. Kdyby nebylo Temna nevěděla bych o ní.
Asi žádný ročník nelze úplně porovnávat s těmi předcházejícími, každý je jiný. Tento však alespoň pro mě z řady vystupoval. Organizačně zvládnutý, žádný alespoň viditelný zádrhel nenastal, všechno do sebe zapadalo, od startu do cíle. A cíl, ten byl opravdovou třešničkou na dortu. Nemám sice úplně ráda toto návodné slovní spojení, tady se ovšem opravdu hodí. Poslední šifra nás totiž zavedla do hvězdárny na Kraví hoře. Tam jsme sledováním východu slunce odstartovali nový den a zároveň uzavřeli letošní závod. Východ slunce i devátý ročník Temna byl dobrý. Nepopsatelně dobrý.