Michal vzpomíná na Temno 2005

Michal vzpomíná na Temno 2005

Minulý červen jsem se zúčastnil již podruhé noční bojové hry Temno – celonočního orientačního běhu, či spíše jízdy po Brně s cílem dorazit do určeného cíle, jenž je ukryt v šifrách a hádankách. Akci pořádalo Občanské sdružení Domov pro mne. Samozřejmě nesmělo chybět základní vybavení, jako je baterka, tužka, papír, i trocha inteligence a logického myšlení k luštění šifer.

Pln elánu jsem dorazil na místo, doplnil svoji maličkost o asistenta, který pomáhá při technických problémech a společně jsme vyrazili a dlouhou trasu. Musím se přiznat, že ačkoli se po Brně pohybuji téměř denně (i když zde nebydlím) i na místech, kudy vedla trať, byla i tato místa pro mě nová. Začínám chápat kouzlo noci, která známý svět dokonale změní. Pohybuji se občas po Brně i v noci, resp. I večer za tmy, leč pouze autem. Jako pro chodce dostaly dříve známé ulice úplně jiný rozměr a notoricky známá místa se staly místy naprosto neznámými.

A tak mi nezbylo, než se spolehnout na svoji hlavu a snažit se rozluštit šifry, které mi určí další trasu a já se dostal z lesa ven. To se však občas stalo kamenem úrazu. Bláhově se domnívající, že mi tyto šifry nebudou dělat potíže – jsem snad dostatečně bystrý na to, abych to zvládnul, ne? Leč tvůrci šifer mě brzy vyvedli z omylu. Tyto byly poměrně rafinované a občas komplikované – což mi sice na jedné straně poněkud srazilo sebevědomí, na straně druhé jsem si uvědomil jak je např. lidem, kteří se ztratí např. v pralese. Jedna ze zastávek k luštění šifer byla totiž na lesní cestě. Co teď? Všude tma, pouze světlo baterky a čas plyne. Nakonec převládl pud dostat se do cíle a po vynaloženém úsilí, byla šifra rozluštěna a vydali jsme se na další cestu.

Jak jsem již předeslal, Brno má v noci úplně jiné kouzlo než ve dne. Šifry a vodítka nás vedly na velmi zajímavá místa, např. před patologii Fakultní nemocnice u sv. Anny. Nevím, ale měl jsem na to místě trošku podivný pocit. Nedokážu ale říci proč, vždyť je to místo jako každé jiné. Hodně zajímavým místem je vlakové nádraží. V noci je např. podivně tiché, i když některé své charakteristiky a hlavně své figurky nezapře ani v noci.

Celá trasa vynikala zajímavými místy. Na první pohled, patologie či nádraží nemusí být zas tak přitažlivé a je pravda, že za normálních okolností by mě nenapadlo navštěvovat, ale zjistil jsem, že v noci má každé místo své kouzlo.

Ovšem pravé vyvrcholení přišlo s ránem při východu slunce. Scenérie, která se před námi při pohledu do údolí otevřela, je téměř nepopsatelná. Pohled na probouzející se Brno zalité raním sluncem je opravdu velkolepý zážitek.

Už se těším na další ročník, jak si prohlédnu Brno netradičním pohledem a dostanu se na místa, kam by mě za normálních okolností vůbec nenapadlo jít a také zjistím jak a kudy se dá elektrickým vozíkem ve městě dostat

Autor: Michal Crhonek