Mezi mimozemšťany – tábor 2010

Mezi mimozemšťany – tábor 2010

„Rok se s rokem sešel znova, nové dobrodružství volá. A tak nikdo neváhejme, spolu srandu užívejme! …je to prostě o nás všech…“

Slova úvodu naší táborové písně jsme naplnili do posledního detailu 1a dobrodružství se srandou jsme si letos opravdu užili! Jak to teda všechno bylo? Hned první den nás přijelo navštívit šest krásných rozdováděných pejsků, kteří se předvedli, jak nejlíp mohli. Šli s námi na procházku, postarali se o polohování našich dětí a rozesmáli všechny tváře. Kromě psích kusů nám předvedli i psí tanec a zanechali v nás krásné vzpomínky. Tímto bychom ještě jednou chtěli poděkovat paní Marice Zouharové a paní Marií Varhánkové za jejich návštěvu, která nás naladila na tu správnou vlnu. 

V neděli ráno se stalo něco zvláštního. Záhadně jsme prošli7 černou dírou a ocitli se na jiné planetě. Na planetě Vomod! Než jsme se stačili rozkoukat, uslyšeli jsme neobvyklé zvuky a zjistili, že patří spícím mimozemšťanům Ingovi a Ikešovi. Odvážně jsme je probudili a dali se s nimi do řeči. Po hledání společného jazyka a dohadování se na čí planetě se vlastně vyskytujeme, jsme se smířili s tím, že se domů jen tak nedostaneme. Cítili jsme, že nás čeká velké dobrodružství při hledání rakety, která by nám měla pomoct dostat se zpět na Zemi. Abychom se mohli po planetě bezpečně pohybovat, bylo nutné nosit na hlavě ochranné šátky se jménem v barvě našeho družstva. Jako správní kosmonauti jsme si museli vyrobit vlajku a vymyslet bojový pokřik. Pro lepší komunikaci v cizině jsme si taky všichni vyrobili originální obálky a založili si táborovou poštu, která se velmi ujala jako prostředek pro sdělování různých tajných i netajných informací. 

Když nám v pondělí ráno Ingo s Ikešem ukazovali 2prostřednictvím dataprojektoru fotky mimozemských Červeňáků a varovali nás před nimi, nechtěli jsme ani věřit, jaké nebezpečí nás čeká. O to větším překvapením pro nás bylo, když jsme se vydali po krvavých stopách jednoho z nich, Ynka. Na konci cesty jsme našli dopis s instrukcemi, kdy a kde proběhne náš souboj. Plní strachu i odvahy jsme byli v daný čas a na daném místě nastoupeni s bojovnou náladou. Přesto, že se nám podařilo ho zneškodnit, byli jsme tak oslabeni, že jsme v následující hře museli získat zpět svou imunitu, což se nám také podařilo. Vyvedlo nás však z míry, že si vzal Ynek jako rukojmí našeho Inga. Museli jsme opět bojovat. Vše nakonec dopadlo dobře a my šli s klidným svědomím zpívat k táboráku. 

Následující ráno se objevili Ingo s Ikešem a zpívali si4 koledy. Moc se nám to nezdálo, svítilo přece sluníčko, my byli venku jenom v tričku a kraťasech. Že by Vánoce? Napadlo nás. Kdepak. Na Vomodě se přece slaví Ánoce. Vyrobili jsme si navzájem dárečky, které jsme si později rozdali pod ozdobeným ánočním stromečkem a vydali se naplnit tradiční ánoční zvyk – Výlov rybníku. Potom nás už čekal slavnostní Štědrovečerní oběd u prostřeného stolu a všichni jsme si v tichosti užívali tu netradiční atmosféru. Ten den jsme si opravdu neodpočinuli, protože odpoledne nás čekala ještě jedna ánoční sportovní disciplína, a potom jsme se už připravovali na večerní Mezigalaktický večírek, který pro nás Ingo s Ikešem uspořádali. Slavil se Ilvestr. Podmínkou účasti bylo přijít oblečen jako ufon. A tak jsme mohli vidět ufony z planety Marťánkov, Waka Waka atd. Večírek jsme si opravdu užili a třešničkou na dortu byl ohňostroj, po kterém jsme padli s krásnými zážitky do postelí. 

Ve středu jsme prožili klidný den tvořením triček sypanou batikou5 a koupáním u vody. Síly jsme šetřili na večerní oslavu kulatých narozenin paní doktorky Zahrádkové a 18. narozenin Vojty. Užili jsme si ji, jak jen bylo v našich silách. Zákusky jsme slupli jako maliny, zazpívali si narozeninovou písničku, pustili do světa lampióny štěstí a opekli špekáčky. Všem nám bylo moc a moc dobře. Energii, kterou jsme předchozího dne načerpali, jsme ve čtvrtek s vervou nám vlastní zase uvolnili při Ufonkiádě. Plnili jsme disciplíny jako Imovky, Amajský ob nebo Roušky. Později jsme opět u vody odpočívali před odpoledním Ufobalem, který se konal na hřišti Dětského domova. Ufobalové zápolení skončilo remízou, ale členové týmů Brňáků i Pražáků prokázali, že se rok od roku lepší. Za své sportovní výkony si všichni zasloužili jak jinak než zlatou medaili. Večer nás čekalo překvapení v podobě dvou pánů, kteří nás navštívili s mnoha zajímavými hudebními nástroji. My jen koukali, co dovedou. Abychom však neskončili jenom u koukání, každý z nás dostal jeden hudební nástroj a zapojil se do tvoření krásných rytmů. 

V pátek ráno jsme si říkali, že už nás na planetě nemůže6 nic překvapit. Najednou se však objevila záhadná Baba Linka, která po nás požadovala bramborový guláš. Protože jsme na něj neměli žádné suroviny, poslala nás za svými dvěma starými kolegyněmi, které nám je za naši pomoc darovaly. Guláš se nám opravdu společnými silami podařilo uvařit. Před námi stál ještě poslední úkol, a to nacvičit si v družstvech divadelní představení, které se všem opravdu moc povedlo. 

Večer jsme konečně sestavili celou raketu, jejíž jednotlivé díly jsme 7získávali v průběhu celého tábora za plnění různých úkolů. S hrdě připnutými Ufíky na hrudi jsme se radovali, že se domů přece jen dostaneme. Ingo s Ikešem se s námi pěkně rozloučili. Kromě různých věcí nám darovali i nezapomenutelný týden, který jsme s nimi prožili. Slovy ani nedokážu vyjádřit to, jak mi s Vámi všemi na Vomodě bylo… „Je to prostě o nás všech!“

 

Autor: Markéta Borutová