Dětský tábor s Bobem a Bobkem 1. 8. – 8. 8. 2009

Dětský tábor s Bobem a Bobkem 1. 8. – 8. 8. 2009

Rok utekl jako voda a my jsme se zase vydali na tábor. Tentokrát jsme vyzkoušeli rekreační středisko v Hodoníně u Kunštátu, kde jsme si po týdnu tolik zvykli, že se nám ani nechtělo domů. Prožili jsme tu tolik legrace a dobrodružství! Hned na začátku pobytu se k nám zatoulali Bob a Bobek z Večerníčku. Ani jsme se nestačili seznámit a už jim někdo ukradl kouzelný klobouk. Slíbili jsme jim pomoc s pátráním, protože bez něj by se králíci nemohli vrátit do pohádky. Tak nás čekal týden plný napětí.

Nejprve jsme se rozdělili do tří družstev a vymysleli bojové pokřiky. 1Taky jsme zkoušeli malovat zlodějův portrét, abychom ho snáze našli, kdyby se potuloval někde poblíž. Za úklid trávníku jsme od zahradníka dostali pár kousků mapy, která by nás měla ke klobouku dovést. Teď nám bylo jasné, že když nenajdeme zbytek mapy, klobouk nezískáme. Ale nebylo to tak jednoduché. Bob i Bobek najednou onemocněli a my jsme jim museli shánět potravu, aby se nám uzdravili a my mohli pokračovat v pátrání. Ve snaze získat další informace jsme se vydali po strastiplné stezce, překonávali jsme překážky a plnili úkoly, za naši odvahu i píli jsme získávali kousky mapy. 

Králíci byli rádi, že jim tak pomáháme, a uspořádali pro nás Bobkiádu.
2
Na ní jsme po družstvech plnili různé disciplíny a úkoly. Po Bobkiádě jsme si jen trochu odpočali a vyrazili jsme na přátelské fotbalové utkání s dětmi z dětského domova. Byl to velmi krásný, ale vyčerpávající zápas. 

Další pátrání bylo přerušeno pečením cukroví na oslavu narozenin Boba a Bobka.
Také jsme si museli nachystat masky zvířátek na večerní karneval. Abychom ty narozeniny pořádně oslavili, králíci nás pozvali na zmrzlinový pohár. Večer pak byla velkolepá diskotéka, na kterou přišli i děti z taneční školy, které bydlely ve stejném areálu jako my.

 Další den jsme byli trochu unavení z oslavy, tak jsme zvolili klidnější dopoledne. Vrhli jsme se na barvy a otiskovali jsme části těla na trička. Barvili jsme si kdeco a byla u toho spousta legrace. Už bychom skoro zapomněli na naši povinnost, když v tom kolem běžela tajemná postava, nějaký muž. Hned jsme se pustili za ním. Jak jsme ho honili, z kapsy mu vypadly další kousky mapy. Řekli jsme si, že na takového běžce musíme více trénovat a tak jsme uspořádali závody na vozíčkách. Naše kondička se zlepšila, ale museli jsme ještě natrénovat všechny smysly, abychom byli opravdu připravení. Tak jsme cvičili hmat, chuť i zrak, až jsem se cítili silní na souboj s kýmkoli, i se samotným Pokustónem. 

Další den jsme konečně zkusili poskládat mapu. Nějaké zbylé kousky3 totiž našli ještě Bob s Bobkem. Teď už nám nic nechybělo, mapa byla celá. Vydali jsme se tedy kam nás vedla. Po chvíli hledání jsme uviděli označené místo – lavičku se stříškou. Na ní seděl sám kouzelník Pokustón i s kloboukem! Pohrozil králíkům, že už nikdy nesmí utéct z pohádky do světa lidí, že proto jim vzal klobouk, aby je potrestal. Bob i Bobek mu poslušně slíbili, že už to nikdy neudělají, že už neutečou a budou pěkně dětem hrát pohádky. Pokustón jim vrátil klobouk a že byl hodný, dovolil králíkům pěkně se s námi rozloučit. Tak nám Bob a Bobek ještě rozdali diplomy a dárky za naši pomoc, pak jsme si společně zazpívali a museli jsme se rozloučit. Pokustón zabalil králíky do pláště a byli pryč. 

6My jsme si oddychli, že to tak dobře dopadlo a zamáčkli jsme slzy, že už naši kamarádi museli zpět do pohádky. Ale na smutnění nebyl moc čas, nás totiž taky čekal poslední večer a poslední táborák. Pořádně jsme si zazpívali a chtě nechtě museli jsme do hajan, abychom byli ráno svěží na odjezd domů. 

Tak takové to bylo letos. Co nás čeká příště? Kdo ví. Nezbývá nám nic jiného, než se těšit a nechat se překvapit. A až uvidíte ve Večerníčku Boba a Bobka, nezapomeňte jim zamávat! 

 


5779