Byl jednou jeden život aneb rekondiční pobyt 2011

Byl jednou jeden život aneb rekondiční pobyt 2011

Letošní rekondiční pobyt pro dospělé probíhal ve dnech 9. – 16. července. Stejně jako v roce 2010 se odehrával v rekreačním středisku Zámeček v Hodoníně u Kunštátu. Účastnící letošního pobytu se mohli detailně seznámit s fungováním lidského organizmu, protože tématem letošního pobytu bylo lidské tělo aneb „Byl jednou jeden život“. 

 

Rekondiční pobyt Hodonín 2011

První den se účastníkům představil šestičlenný realizační tým. Jeden z jeho členů dostal během představování silný záchvat smíchů a úplně zkolaboval. Tato scéna se odehrávala za doprovodu písně „Pochod marodů“ od Jaromíra Nohavici. Po několika minutách se z některých členů realizačního týmu stali bacili, kteří chtěli maroda zahubit. Poté, co se na chvíli vzpamatoval, dostali účastnici za úkol ho uzdravit. Po zadání hlavního úkolu pobytu účastníci v místním altánku vytvořili velkou pavoučí síť pomocí přehazování klubka motouzu. Při této aktivitě se všichni vzájemně poznali a představili. Síť byla nakonec přivázaná do horní části altánu s látkovými pytlíky se jmény účastníků, do kterých si mohli všichni vzájemně dávat vzkazy. Pobytový Facebook byl hojně využíván.

Po celou dobu pobytu bylo teplé letní počasí, takže se často využíval místní bazének, jenž poskytoval příjemné osvěžení i místo k vyhřívání na slunci.

Celý program obsahoval několik tematických bloků. Každý den se procházela jedna ze soustav lidského těla. V neděli se začalo nervovou soustavou. Dále následovalo vnímání, trávení, dýchání, svalstvo, kostra a tak dále.

Když se procházela oblast lidského vnímání, tak si všichni účastnici mohli například vyzkoušet rozeznávat různé druhy předmětů po slepu, rozvázat klubko horolezeckých lan, které znázorňovalo „nervy v kýblu“.

Hodonín 2011V rámci oblasti paměti se vzpomínalo na různé historické etapy v tančírně 20. století. Každý dostal určitou roli a postavení, které zastával během hry, přestože se měnily dějinné epochy. Za jeden večer si účastnici mohli poslechnout nejen různé hudební žánry, ale také prožít různé dějinné epochy. Nejdříve se ocitli ve třicátých letech. V té době hrával v tančírně swing a řešily se velké třídní rozdíly mezi továrníky a dělnickou třídou. Pak následovala okupace, tančírna se na chvíli změnila v kryt před nálety. Gestapo odvleklo z tančírny několik Židů. Vzápětí přichází osvobození a hrají budovatelské písně. Následuje doba hippies a volné lásky. Všichni kouří konopí, samozřejmě pouze jenom jako – v rámci hry. A to už do tančírny přichází slavný Elvis Presley, po kterém následuje Michal David, Elán a období osmdesátých let. V té době přichází do tančírny STB a odvádí ty, co poslouchají Karla Kryla. Je ponurá atmosféra, v tančírně nastává tma. Zapalují se svíčky a do ticha zní píseň Modlitba od Marty Kubišové. Přes listopad 1989 se pak všichni dostali zpět do současnosti.

V pondělí ráno se v areálu rekreačníhoHodonín 2011 střediska objevilo auto hasičů. Nikdo z účastníků netušil, že přijeli hasiči z Blanska, aby vyrobili lanovou dráhu, po které se všichni velice rychle svezli. Tato aktivita byla vhodná i pro účastníky s nejtěžším fyzickým postižením. Nakonec si to vyzkoušeli i všichni osobní asistenti, kteří dostali za svou práci tričko Domova pro mne se stylovým nápisem Tak já letím!

V období, kdy se procházelo oběhovou soustavou, si účastníci mohli vyzkoušet práci červených krvinek. Každá dvojice ve složení asistent a klient měli na sobě přivázaný nafouknutý červený balónek – červenou krvinku. Tyto červené krvinky měli za úkol přenést pěnu (vzduch) do celého těla, které znázorňovala 5 litrová zavařovací sklenice. Po cestě na ně číhaly viry, které vyhazovaly účastníky ze hry prasknutím balónku.

Jako každý rok patřily mezi nejoblíbenější činnosti výtvarné aktivity. Tentokrát to byly výrobky z hmoty zvané Fimo a obkreslování těl účastníků na prostěradlo.

Letos se také na našem pobytu uskutečnil netradiční, celodenní výlet do westernového městečka v Boskovicích. Tam byla volná zábava, kterou zpříjemňoval bohatý program místních ochotníků.

Ani poslední den se nikomu nepodařilo místního maroda vyléčit. Ten na závěr všem poděkoval, vzal si klobouk, stoupl si před zrcadlo, a tak dlouho se zdravil, až se nakonec uzdravil.

 

Autor: Libor Doležal