Temno 2011 očima účastníků

Temno 2011 očima účastníků

Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš, říká se už odnepaměti. Voda je vždycky jiná, i když se jedná o řeku se stejným názvem. Podobně je to i s Temnem. Hra se stejným jménem se přece jen každým rokem trošku mění. Letos se lehce proměnil organizační tým, samozřejmě se změnila i trasa a oproti loňsku přibyla cena pro ty, co dojdou až do cíle. Vítězové se mohli těšit na trička s logem hry. Ono slovo “vítěz“ je ve spojení s Temnem nadnesené. Každý, kdo se vydá do brněnské noci, vymění spánek ve své posteli za luštění šifer někde v ulicích, zaslouží uznání.

Ano, možná si říkáte: Chce-li někdo někde bloudit mnohdy v dešti, pak je to jeho volba. Já ale tvrdím, že každý by si to měl zkusit. Mnohdy totiž zažijete věci, které se těžko popisují. Dostanete se na místa o jejichž existenci nemáte ani tušení. Přesně tak se mi to stalo se stanovištěm Bílá hora. Místo, které mám spojené s hodinami dějepisu jako jeden z mezníku české historie se mi najednou otevřelo v Brně. Ohromující výhled ve tři hodiny ráno, už jen proto stojí za to Temno projít.

Obava, že nevyluštíte každou šifru, je možná na místě. Někdy i po dlouhých minutách prostě nevidíte, kam dál jít. Netřeba však ale zoufat, pro takové případy si organizátoři z Domova pro mne, přichystali alternativní úkol. Šlo o přebírání hrachu a čočky. Poté, co si dalšího stanoviště chtiví soutěžící, zahráli na popelky, dozvěděli se kam směřovat své další kroky. Složitost některých šifer si nezadá se šiframi Tmou, což je hra, kterou se Temno inspirovalo. A inspirovalo se dobře, neboť letos se konal již sedmý ročník. 

Asi nemá cenu popisovat každou šifru. Sytý hladovému stejně nevěří. A tak doufám, že se přístí rok na startu Temna potkáme. Já do toho určitě jdu znovu. Do třetice všeho temného. 

Autor: Ladislava Blažková