Temno 2008

Temno 2008

Poslední červnový víkend jsem měl možnost studovati „Temno“. Nikoliv však román Aloise Jiráska, ale temno brněnských ulic a zákoutí. Vyrazil jsem již po čtvrté na celonoční vozíčkářskou akci Temno, pořádanou, jak se již stalo tradicí, občanským sdružením Domov pro mne.

 

Ze školy domů říkám, že jsem vyrazil. Nebyl jsem sám, ale vyrazil jsem společně s kamarádkou Ivčou, protože víc hlav víc ví a taky je potřeba zdravých rukou a nohou. Po obdržení školního vysvědčení – zadání první šifry – se mi poněkud zatmělo před očima, protože jsem v první chvíli byl opravdu, ale opravdu zmaten. Nicméně po krátkém uvažování jsme se nakonec dali do pohybu, doprovázeni jedním z dalších týmu ve složení Dan a Lenka.

Pískej si, pískej

První zastávka na ulici Poděbradova ve starém opuštěném sídle sdružení a s ní i druháP1190970 šifra byla pořádně zapeklitá. Hudební a navigační. Sestávala se z not, jenž představovaly morseovku. Naštěstí jsem měl sebou Ivču, která jako znalec Morseovy abecedy (já ji znám pouze sporadicky) a hudebnice, tento úkol zvládla, resp. byla hodně blízko. Přiznávám, že se nám to nakonec nepodařilo. Vzali jsme tedy za vděk náhradním úkolem, což bylo na zmíněnou hudbu napsat text a pospíchali jsme na další stanoviště do divadla Barka. 

Umělecká kritika

Tamní úkol, resp. vyluštění šifry spočívalo ve videoprojekci a v odhalení jejího skrytého smyslu. Opět v mé hlavě nastala kritická situace, ale červ poznání nám v hlavách začal rotovati. Něco se mi na spojení Major Zeman – koňský trus zdálo pořád divné. Během tohoto usilovného přemýšlení jsem byl nucen odejít tam, kam musí občas i Císař pán. A jak se ukázalo, dobře jsem udělal. V těchto omezených prostorách se mi konečně podařilo na toto spojení přijít. Nemusím snad ani říkat, že jsme měli s Ivčou oba velkou radost (dlouho jsem neviděl někoho tak vyskočit). Rád bych řekl, že Ivča sbalila fidlátka, ale jelikož jediné fidlátko, které sebou měla jsem byl já (musím bohužel konstatovat), sbalila mě a vydali jsme se směrem ke knihovně.

Schůzka s literaturou

Tou dobou už noc vládla obloze a vyšly hvězdy, město tiché a klidné. U Moravské zemské knihovny jsme prvně narazili na podivnou spící osobu a posléze konečně na další stanoviště se šifrou. Ó jak je krásné vrátit se do dětství do doby, kdy člověk mohl bezstarostně vybarvovat obrázky. Po úspěšném vybarvování jsme našli další indicii – směr Petrov.

Ty, co zde stojíš, spočiň a pomni, že jsem byl

Cestou jsme si zcela neplánovaně zahráli se dvěma studenty, kteří pobývali na Moravském náměstí, oblíbenou hru kámen – nůžky – papír a díky úspěšné taktice slavně zvítězili. Po kratší pauze, kterou jsme vyplnili občerstvením a pozorováním nočního cvrkotu města, jsme dorazili na Petrov. Tam byla šifra poněkud těžší, takže jsme byli nuceni vzít za vděk opět alternativním úkolem. Cestou jsme potkávali některé své spolubojovníky či soupeře (záleží, jak se na to kdo dívá.

Běhej myško po klávesnici

Naším dalším cílem byly Bašty. Běhej myško po klávesnici – tak se dá charakterizovat další úkol spočívající v hledání písmen podle klávesnice psacího stroje. Jelikož oba do tohoto zařízení klapem už nějaká ta léta, tak se nám s Ivčou podařilo šifru vyluštit velmi rychle .

Postav mi hrad

Už pomalinku začínala tma ustupovat, když jsme se dostali na cyklostezku k dalšímu úkolu – stavění věže z kostiček. Aby to nebylo tak jednoduché, šlo o stavění v naprosté tmě (zavázané oči). Ivča tento úkol zvládla s bravurou, šikovností a grácií sobě vlastní. Za to já jsem se vůbec nepředvedl. Posílen jejím úspěchem jsem se rozhodl, že i když máme jako tým splněno, přece si jen vyzkouším náhradní úkol a to patování míčku (strefení do jamky). Nejenom, že jsem se netrefil, ale ještě navíc málem zničil golfovou hůl o cestu. Woods ze mě nebude (ach jo).

Do Pekla

Ačkoliv jsme byli oba hodní, chtě nechtě jsme museli do Pekla (restaurace), kde byl připravenP1200021 další úkol, lidová to osmisměrka. To, že jsme v pekle se nakonec ukázalo pravdivé, protože jsme se řádně zapotili.Hlavolam totiž neměl jediné řešení, nýbrž hned několik. Po zjištění několika možných variant se konečně ukázala ta jediná správná a mi mohli po oddechové pauze zase vyrazit.

Do kopce

Blížili jsme se pomalu k dalšímu stanovišti, nic zlého netuše, co přijde. A přišlo. Obrovské stoupání. Tam si všichni členové týmu, kteří tlačili své čtyřkolové kolegy opravdu „mákli“. Nicméně zvládli i tento těžký úkol. A tak jsme dorazili na stanoviště, kde jsme po krátkém hádání vyluštili další část cesty.

Do cíle

Toto stanoviště bylo vlastně cílem P1200055celého putování. To už jsme se hřáli v paprscích vycházejícího ranního slunce a ač unaveni, spěchali jsme k cíli. Tou dobou se k nám opět připojili Lenka a Dan. Všichni (čtyři lidé a osm koleček) jsme s napětím očekávali, jestli uvidíme východ slunce jako první či se to poštěstilo někomu jinému. A poštěstilo se to nám!!! Na kopcích za pivovarem, co vyrábí ten „špicové hrnek, co dal název celýmu štatlu“, je skutečně krásně.

Závěrem bych chtěl poděkovat organizátorům za pozvání a krásnou akci. Kamarádce Ivče za krásně strávenou noc, za to, že jsme vytvořili tak báječný tým, a za pomoc a ve všech situacích, obzvláště při zdolávání všech kopců a stoupání. Laskavý čtenář promine, pokud se mu tento článek zdá spíše zaujatým vyprávěním než reportáží o akci. Žádný popis nemůže věrně vystihnout atmosféru jedné báječné noci. A pokud ji chce zažít nechť se přihlásí do dalšího ročníku – stojí to za to!

Autor: Michal Crhonek (účastník)