Hurá do středověku!

Hurá do středověku!

Jak probíhal letní pobyt pro dospělé 19. 7. – 26. 7. 2015? Poslyšte příběh kratochvilný, kterak udatní rytíři a spanilé dámy v kraji mrákotínském pobývali, a taktéž o rozličných dobrodružstvích, jež se tam udály…

Jak již krkolomný úvod naznačuje, letos se účastníci rekondičního pobytu přesunuli nejen na známé a oblíbené místo do Modré kotvy v Mrákotíně, ale tentokrát se přesunuli i do minulosti. Celý pobyt se totiž odehrával v období středověku. A že to byly tehdy drsné časy se ukázalo hned první večer, kdy nás navštívila Smrtka pátrající po našich jménech. Naštěstí odešla s nepořízenou a poté se mohl konat sněm, na kterém přivítal všechny zúčastněné zástupce českého krále Václava II. a u slavnostního ohně byli všichni pasováni na rytíře. FOTOGALERIE

Nazítří ráno se představili tři rody – páni z Lipé, z Dubé a z Kunštátu, kteří slíbili nasadit všechny síly a um pro záchranu svého panovníka. Odpoledne jsme se vypravili k prastaré lípě do Práskoles a večer besedovali u táborového ohně.

Další den jsme si vyrobili originální dobové oblečení – trička zdobené savovací technikou. Odpoledne byly jednotlivé družiny vyslány shánět výkupné za krále Václava. Každý tým dostal jehlu a měl ji směnit za co nejvzácnější věc. Někteří navečer došli se zajímavými a hodnotnými věcmi… Po večeři zavítal do našeho ležení obávaný inkvizitor hledající kacíře. A protože, kdo hledá – nalezne, byl obviněn jeden rytíř. Údajně tvrdil, že svět zachrání sněhulák. Tomu se těžko dá uvěřit, natož při tak extrémním vedru, jež nás doprovázelo na každém kroku. Nakonec dostal milost, protože se toto tvrzení ukázalo jako fáma. Byli však popraveni dva buřiči, kteří se provinili proti morálce a hanebně se vysmívali členům svaté inkvizice. Jistá čarodějnice byla pro ochranu těchto buřičů odsouzena k trestu smrti utopením, ale byla omilostněna, protože vyplavala.

Další den nás navštívili světem protřelí trubadúři a naučili nás pozdravy z celého světa. Trénovali jsme pozdravy Eskymáků a Indů a jiných národů, ale nakonec se ukázalo nejlepší zaposlouchat se do cizokrajné hudby a jenom relaxovat. Odpoledne jsme mezi sebou svedli velikou vodní bitvu, po které byli všichni řádně z(a)lití. A kdo vyhrál? No přece všichni. Na nikom nezůstala niť suchá a všichni byli rádi, že zvítězili nad úporným vedrem. Večer jsme se poveselili v místní krčmě.

Na druhý den nastal zase čas na práci. I šlechtické rody musejí pracovat a kontrolovat své území a majetek. A tak družiny zaměřovaly mapu území a počítaly zisky a hospodařily se svými statky. Taková činnost člověka zmůže, a proto bylo odpoledne určené k odpočinku a přípravě hudebních nástrojů z přírodních materiálů na podvečerní hudební představení. Večer mohli jednotliví rytíři prokázat své rétorické dovednosti a umění argumentace. Živě se diskutovalo a oponovalo na různá témata.

Na pátek bylo naplánováno tažení do Dačic. Jednotlivé rody zahájily postupný přesun do sladkého města, s cílem uloupit místní proslulou kostku cukru. To se sice nezdařilo, ale někteří aspoň strategicky obsadili místní restaurace a jiní vyjedli všechnu zmrzlinu v cukrárně. A několika rytířům se podařilo proniknout i do zámku.

V sobotu se konal slavný rytířský turnaj. Účastníci se museli popasovat se střelbou na terč, srážením hlavy dvouhlavé pytlové obludy a sbíráním věnců za jízdy pomocí meče. Odpoledne se mezi námi roznesla zpráva o pokladu, který jsme nakonec nalezli na kopečku u kostela sv. Jáchyma a Anny. Večer bylo korunováno naše celotýdenní úsilí. Došlo k předání výkupného za krále Václava, byli odměněni věrní rytíři a nastala oslava šťastného konce pobytu.

 

Jana Michalová (členka realizačního týmu)

 

Realizováno za podpory The Bakala Foundation

 logo bakala cs