Pobyty dospělí

I přes nepřízeň počasí jsme v pátek odpoledne vyrazili z města na jarní vysočinu, abychom si užili letošní víkendový pobyt, který se konal v příjemném prostředí ubytovny Modrá kotva v Mrákotíně  u Telče. A protože to byl relaxační víkend, hlavní náplní byly odpočinkové aktivity zaměřené na asociace, meditaci a improvizaci.

Termín letošního pobytu předznamenával celou atmosféru víkendu, který se nesl v aprílovém duchu a hravé náladě. Ti, kteří se účastnili minulého pobytu, mohli mít lehký pocit deja vu – penzion Athéna se od podzimu nezměnil a počasí bylo stejně studené – jen místo mlhy se ve vzduchu vznášely sněhové vločky. To nám ovšem nebránilo v tom, abychom si náš herní víkend pořádně užili.

Letošní rekondiční pobyt pro dospělé probíhal ve dnech 9. – 16. července. Stejně jako v roce 2010 se odehrával v rekreačním středisku Zámeček v Hodoníně u Kunštátu. Účastnící letošního pobytu se mohli detailně seznámit s fungováním lidského organizmu, protože tématem letošního pobytu bylo lidské tělo aneb „Byl jednou jeden život“. 

 

Letošní rekondiční pobyt pro dospělé se konal v Mrákotíně u Telče od 9. do 16. srpna. Stejně jako vloni jsme museli jet vlakem rozděleni na dvě poloviny, protože nám České dráhy nevyhověly, i když jsme dávali žádost dostatečně dopředu. V Telči, kde jsme vystupovali nám řekli, že na nádraží není nikdo, kdo by mohl plošinu (mechanicky ovládanou na kliku) ovládat a že si můžeme stěžovat na nádraží v Jihlavě. Nezbylo nám nic jiného, než všechny vynést ručně. Z Telče jsme se vydali pěšky do Mrákotína, což je cesta asi 8 km dlouhá, do rekreačního střediska Modrá kotva, kde jsme byli ubytovaní.

Letošní rekondiční pobyt pro dospělé se opět konal v Mrákotíně u Telče v termínu 18. až 25. července. Letos jsme nezažili žádná dobrodružství s Českými dráhami jako loni, neboť nám nevyhověly v žádosti cestovat s invalidními vozíky vlakem z důvodu výluky na trati, i když jsme dávali žádost dostatečně dopředu.

 

Letos jsem pořádali již čtvrtý rekondiční pobyt pro „dospěláky“ a to v Jeseníkách v obci Petrovice nedaleko Zlatých hor. Do Petrovic jsme vyráželi z Hlavního nádraží v sobotu dopoledne 18. srpna. Naše početná skupina se musela rozdělit a jet vlakem na 2 etapy, protože nebyl dostatek bezbariérových vagónů.